Jak funguje motivace a proč by mě to mělo zajímat?

Nepřijde vám zajímavé, že jsou činnosti, na které se těšíme a které nám jdou tak nějak samotné a potom jsou činnosti, do kterých se musíme nutit a i kdyby nad námi stál člověk s bičem, je to málo platné?

Motivace je pro výběr další kariérní cesty docela důležitá. Předpokládám, že nikdo nechce sedět na přednáškách, které ho budou k smrti nudit, nebo v práci, ve které se každá minuta potáhne jako století. Pokud to tak taky cítíte, pojďme se podívat, co může ovlivňovat naši motivaci k výběru dalšího vzdělávání, studia nebo práce.

Je několik typů motivace, které se od sebe liší svoji kvalitou, můžeme tedy být motivování lépe či hůře a podle toho tyto typy naskládat na pomyslný žebříček. Na plné čáře prohrává tzv. amotivace. Možná se může zdát, že to je stav, kdy se nám něco nechce, ale toto je stav, kdy nás ani nenapadne něco dělat. Vy teď třeba ani trochu nepřemýšlíte o tom vstát a jít vysát celý pokoj.

Na pomyslném pátém místě je externí vliv, vliv zvenčí. Pokud jsme totiž motivováni něčím jako je odměna nebo trest, není to pro nás úplně lákavé. Buď činnost děláme jen kvůli zisku, nebo kvůli obavám z trestu. Vůbec nic to ale nevypovídá o tom, jak je pro nás lákavá samotná činnost. Pokud vám tedy někdo slibuje, že pokud půjdete na nějaký obor, budete mít po studiu hromadu peněz, nebo vám naopak vyhrožuje třeba nedostatkem uplatnění oboru, a vy se necháte zvyklat, je vysoká pravděpodobnost, že někde na cestě ztratíte motivaci studovat, či v oboru pracovat.

Bramborové místo obsazuje tzv. introjekt. To jsou přesvědčení, kterým věříme, i když mnohdy nevíme, kde se vlastně vzala. Blbé je, že pokud se podle nich nechováme, můžeme cítit výčitky svědomí. Ve volbě oboru by takovým introjektem mohlo být třeba přesvědčení, že některé obory jsou více ceněny než jiné a tak si i podvědomně vybereme z oborů, ke kterým ale v budoucnu vůbec nebudeme mít vztah. A to jen proto, že nám to možná kdosi kdysi řekl a my to přijali za své.

A dostáváme se na stupně vítězů. Na třetím místě identifikace. Od introjektu se mnoho neliší, významný rozdíl je ale v míře jeho přijetí. Pokud jsem s přesvědčením opravdu v pohodě, bude moje motivace o kus kvalitnější. Takže například když jsou všichni v mé rodině technici a od mala mi říkají, že jednou převezmu rodinou tradici a já v tom vidím mnoho výhod, jako jsou jejich zkušenosti, kontakty, firma atd., jsem s tím identifikován a vyberu si techniku i pro své další směřování. Ještě o kousek lepší ale bude, pokud mě vlastně bude doopravdy těšit na rodinnou tradici navázat. Když se budu cítit jednoduše dobře, pokud ty otěže budu moci převzít a budu moci být dalším technikem v rodině, protože je pro mě rodina důležitá. To je potom tzv. integrace. Daný motiv je v souladu s tím, čemu věřím, s čím souzním a tak mě naplňuje radostí.

Úplně nejlepší ale bude, pokud budu pro techniku motivován vnitřně. A to je také vítěz naší pomyslné motivační soutěže. Pokud půjdu studovat techniku prostě jen pro to, že mě baví, že se dokážu úplně ztratit v okamžicích, kdy čtu nějaký zajímavý technický článek na webu, nebo něco vyrábím v dílně, je to to nejlepší, co mohu udělat. To je veliká záruka toho, že mě bude obor bavit dlouhodobě, že budu mít zájem se o něm dozvídat více, než budu muset, že překonám překážky které se mi postaví do cesty jako je třeba nepříjemný vyučující atd.

Co si z toho dneska vzít? Že důvodů a motivů pro výběr oboru může být mnoho, ale větší šanci na úspěch mají ty motivy, se kterými souzníte už teď. Čím blíže vám důvod bude, tím větší šance na to, že si vyberete správně, studium vás bude bavit a po něm budete mít spoustu příležitostí žít život podle sebe!