Co je potřeba ke spokojenému životu?

Zachytili jste boom Minecraftu? Proč ho tolik lidí hraje? Co je na něm tak speciálního, že se na něj těší a jsou schopni u něj vydržet i několik hodin klidně i bez jídla a pití? A jakou to má souvislost s výběrem další cesty? A nebylo by super vybrat si takovou cestu, kterou si užijeme stejně jako Minecraft?

Poslední výzkumy motivace totiž ukazují, že to není až tak složité a že k tomu, aby nás věci bavily a my se na ně těšili, potřebuje tři důležité ingredience. Autonomii, kompetenci a sounáležitost. Říkáte si, co to je a co s tím? Pojďme na to.

Autonomie je nejdůležitější ingredience, kterou potřebujeme. Věci, které děláme z vlastní vůle a iniciativy nám jsou totiž mnohem jednodušeji. Je pro nás důležité cítit, že něco máme pevně ve svých rukách a že máme kontrolu, co se stane a kdy se to stane. Mnohdy se může zdát, že nemáme vůbec žádný prostor, že nás neustále někdo kontroluje a říká nám, co máme dělat. To je strašné a pracovat v tom nejde. Vždy v tom ale můžeme najít něco, co máme pevně v ruce sami. Ostatní nám sice mohou říct, jaké úkoly musíme splnit, ale my můžeme ovlivnit, jak to splníme nebo kdy. Zvolit si další směřování by měla být vaše volba, mělo by to být něco, co vy sami můžete kontrolovat, kde budete brát informace, na co se budete ptát, jaké obory budete zvažovat.... to vám nikdo diktovat nemůže.

Krom toho, že v životě potřebujeme dělat věci, nad kterými máme kontrolu, motivuje nás i vědět, jak jsme na tom. Lépe se nám dělají věci, na které máme nějakou zpětnou vazbu, vidíme vlastní úspěchy a výsledky. Víme, na čem jsme. Představte si třeba, že počítáte matematické příklady. V jednom případě ale vidíte pouze aktuální příklad - po vypočítání vždy zmizí a objeví se nový. V druhém případě vypočítaný příklad zůstává a tvoří se vám tak seznam již vypočítaných rovnic. Po hodině přestanete počítat a podíváte se, co máte za sebou. Výsledek v prvním případě neexistuje, v druhém případě je výsledkem dlouhatánský seznam vypočítaných rovnic. Z čeho budete mít lepší pocit? Do čeho se příště pustíte raději?

Je ale také důležité pracovat na úkolech, které jsou těžké tak akorát. Jak dlouho by vás bavilo počítat příklady, kde by místo čísel byly hrušky a jablíčka jako v první třídě? A jak dlouho by vás bavilo se zabývat rovnicí připomínající tabuli Sheldona z Teorie velkého třesku? Mnohem více nás baví věci, které jsou pro nás sice výzvou, ale překonatelnou. Až se vám tedy příště zase do něčeho nebude chtít, zamyslete se nad tím, zda úkol není příliš banální, nebo naopak příliš složitý a zda vidíte výsledky své práce.

A poslední ingrediencí je sounáležitost. Tedy pocit, že v tom nejsme sami, že se můžeme od někoho učit a sdílet s ním své problémy, ale také, že tu jsme pro ostatní a že oni si mohou přijít pro radu a podporu za námi. Ne nadarmo se říká, že ve dvou se to lépe táhne. Je pravdou, že ve více lidech se lépe učí, lépe píšou úkoly, lépe se baví o výběru oboru, lépe se procházejí kvanta informací na webu atd. Je super mít jistotu, že když se něco pokazí, mám se na koho obrátit, nebo si aspoň mám s kým zanadávat.

Už chápete, proč je Minecraft tak super? Můžete jít kamkoliv chcete, dělat co chcete, postavit, co chcete, vybrat si postel jakékoliv barvy chcete, za každou zabitou potvoru, každý vykopaný kámen dostanete zkušenosti, čím více zkušeností, tím více toho můžete postavit, máte okamžitý feedback na své úspěchy. A pokud hrajete Minecraft, jste součástí komunity, bavíte se o něm se spolužáky, sjíždíte videa a tutoriály jiných hráčů... zkrátka ve světě Minecraftu máte naplněnou potřebu autonomie, kompetence i sounáležitosti. Co můžete udělat pro to, aby tomu tak bylo i při psaní úkolů, učení se či volbě dalšího směřování?